Já a selflove?!

Dneska tu pro vás mám článek asi o selflove. Nevím jestli to tak můžu nazvat, ale asi ano. Vím, že se s články a videi na toto téma roztrhl v poslední době pytel, ale určitě i přesto jeden navíc snesete. 

Tak trochu inspirací pro sepsání a tak celkově k sebelásce mi byl projekt Za normální holky. Pokud jste to náhodou nezaregistrovali, tak určitě mrknětě na stejnojmenný instagram nebo facebook. Díky tomuhle projektu jsem si začala uvědomovat, že nikdo není dokonalý a i ty perfektní postavy holek na instagramu, které většinu z nás demotivují a deprimují nemusí nutně ve skutečnosti vypadat jako žehlící prkno. A že krásně může vypadat i holka, která nemá míry přesně podle tabulek.

Co jsem začala dělat v kině a čas od času stát na infu s panem sekuriťákem, tak jsem si začala všímat takových maličkostí jako třeba úsměv, nejhezčí dárek zadarmo. No upřímně, když ke mně přijde kdokoliv s úsměvem na rtech, mám hned lepší pocit, náladu, energii. Je hezké koukat se jak jim to sluší, úsměv dokáže zázraky. Vypadáte sebevědoměji, krásněji. Vážně zkuste se někdy podívat do zrcadla – bez úsměvu a s úsměvem. Je to rozdíl co? Hlavně jsem přišla na to, že ať už máte postavu takovou nebo makovou, je to jedno. S úsměvem to sluší každému.

On je totiž rozdíl, když vidíte slečnu, paní, co je se sebou spokojená a dokáže dát najevo radost, a když vidíte kohokoliv, kdo nevypadá šťastně a neumí se upřímně usmát. Došlo vám to někdy?

Dávalo tohle moje žvatlání alespoň trochu smysl? :D

V poslední době jsem přišla na to, že se nechci trápit tím jakou mám postavu, nemám ji dokonalou a nikdy mít nebudu, ale to je fuk. Snažím se zaměřit na to, co se mi na mně líbí a tím se „chlubit“. Najděte si na sobě něco z čeho máte radost, co se vám líbí, co vás odlišuje od ostatních, ať už jsou to nehty, vlasy, oči, obočí nebo třeba vráska od smíchu. Já třeba na sobě nejvíc miluji pihy. I když vím, že se třeba někomu nelíbí a dost často jsem si na to vyslechla urážky. Ale já třeba pihy miluji, ať už na sobě nebo na jiných. Někdo si třeba pihy zakrývá make-upem, ale proč? Je to součást vašeho těla a navždy bude. Kamaraďte se s vaším tělem, je to kamarád na celý život. Nikdo jiný tu s vámi, tak dlouho není a nebude. Každý den, každou minutu.

Já na to se*u. Už jsem se smířila s tím, jak vypadám a mám to ráda. 

Také jsem se svým tělem dlouho bojovala. A prošla si kvůli němu trochou té psychické šikany. Kupodivu na základce to bylo v pohodě, ale s nástupem na gympl, kde by měli být ti rozumnější to začalo a já jsem dostala tolik nechutných přezdívek jako: koblih, prase, sádlo,...Byla jsem z toho hodně špatná, postupně tyhle nadávky přešly, ale stejně se někdy najde někdo, kdo mi to vrátí a připomene. Ale víte co? Já na to se*u. Už jsem se smířila s tím, jak vypadám a mám to ráda. Jasně, pořád mi dělá problém jít v plavkách před lidi a ještě dlouho ten problém mít budu, ale snažím se s tím bojovat. 

Snad jsem tady neplácala jen blbosti a třeba to k něčemu bylo :D Minimálně, pro mě ano.